Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20.století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20.století.

Tweet

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Všechny fotografie

Bohumil Hrabal byl pokřtěn pod jménem Bohumil František Kylián. Narodil se Marii Kyliánové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blehovi, který se ale k otcovství nehlásil. Do tří let vyrůstal u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde jako hlavní účetní pracoval František Hrabal. 7.února 1916 se za něho provdala a v prosinci téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas, aby syn jeho ženy Bohumil mohl užívat jeho jméno. V září následujícího roku se narodil Hrabalův nevlastní bratr Břetislav Josef a v srpnu 1919 se celá rodina přestěhovala do Nymburka, kde František Hrabal přijal místo správce pivovaru. Zde také Bohumil Hrabal... (více) absolvoval základní školu a reálné gymnázium. Maturoval v roce 1935, a poté pokračoval ve studiích na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol v době okupace pracoval jako úředník, traťový dělník a výpravčí.
Studia dokončil po druhé světové válce, ale kariéry právníka se vzdal. V letech 1947-49 pracoval jako obchodní cestující, v roce 1949 nastoupil do kladenských oceláren. Od roku 1952 pracoval jako balič papíru ve sběrných surovinách a od roku 1959 jako kulisák v pražském Divadle S.K. Neumanna. V roce 1956 se Bohumil Hrabal oženil. Jeho žena Eliška je známá z jeho próz jako Pipsi. Od roku 1963 již působil jako spisovatel.
První básnické pokusyzačal tvořit již jako vysokoškolský student – básnická sbírka Ztracená ulička. Verše, které napsal před válkou a ovlivněné poetismem a surrealismem pak vyšly až v roce 1991 ve sbírkách Básnění a Židovský svícen. Opravdový debut přišel v roce 1956, kdy vyšly Hovory lidí, které vyšly v nákladu 250 kusů jako příloha výroční zprávy Spolku českých bibliofilů.
Vydání své regulérní prvotiny Skřivánci na niti se však v roce 1959 nedočkal, byla komunistickým režimem rozmetána.
Svou první knihu Perličky na dně tak vydal až v roce 1963, kdy mu bylo 49 let. Kniha vzbudila obrovský ohlas a v roce 1964 vyšla další – Pábitelé. Svérázné figurky a originální styl vyprávění pakHrabal rozvinul v další próze Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964), kde v jedné jediné větě vypráví strýc Pepin o svých životních a milostných zkušenostech. O rok později vycházejí Ostře sledované vlaky a Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet.
Po okupaci v roce 1968 již opět nesměl publikovat. V roce 1974 přes zákaz vznikl román Obsluhoval jsem anglického krále, roku 1976 Postřižiny, Krasosmutnění (1979), Harlekýnovy miliony (1981) a Městečko, kde se zastavil čas. V 70.letech vznikla také kniha Něžný barbar – Hrabalova osobní vzpomínka na výtvarníka Vladimíra Boudníka – a v druhé polovině 70.let Příliš hlučná samota. Toto dílo je světovou kritikou řazenomezi 20 nejvýznamnějších literárních počinů 20.století.
Ve druhé polovině 80.let vznikaly prózy nahlížející Hrabalův život pohledem jeho ženy Elišky – trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky.
Podle Hrabalovy prózy vzniklo také mnoho filmů. Roku 1965 to byl Perličky na dně, o rok později Ostře sledované vlaky, za které získal režisér Jiří Menzel Oscara, roku 1969 Skřivánci na niti opět v Menzelově režii, kteří ale na 32 let skončili v komunistickém trezoru a nesměli se promítat, dodatečně pak získali na MFF v Berlíně hlavní cenu festivalu – Zlatého medvěda. V roce 1980 natočil Menzel film Postřižiny a o tři roky později Slavnosti sněženek. V roce 1989 režisér P. Kolihanatočil Něžného barbara a ve Francii žijící česká režisérka Věra Caisová slavnou Příliš hlučnou samotu s Phillipem Noiretem v hlavní roli. Obsluhoval jsem anglického krále na plátno převedl opět Jiří Menzel.
Základním přínosem Hrabalových pr=oz je prezentace hovorového proudu obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny. Používá ironii, humor, ostrý střih, dokonale zachycené detaily, bez zábran střídá hospodský hovor s filozofickými úvahami, lidová moudra s poučkami kunsthistoriků, vše bývá spojeno do nekončícího proudu hovoru.
V letech 1950-73 žil Bohumil Hrabal v ulici Na Hrázi v pražské Libni. Ke konci života jezdíval také často na svou chatu v Kersku.Často navštěvoval svoji oblíbenou hospodu U Zlatého tygra, kde se v roce 1994 setkal s Václavem Havlem a prezidentem Billem Clintonem.
Bohumil Hrabal zemřel 3.února 1997 v pražské Nemocnici Na Bulovce po pádu z okna. Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradišťku ke své matce Maryšce, nevlastnímu otci Frantcisovi, strýci Pepinovi, ženě Pipsi a bratrovi Slávkovi. Byl uložen do dubové rakve s nápisem Pivovar Polná, jak si přál.
Za svůj román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffa Ello Brignettu, maďarskou cenu I. Bethlena. Za knihu Obsluhoval jsem anglického krále obdržel Národní cenu České republiky a francouzské vyznamenání Rytíř umění apísemnictví, za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel Cenu George Theinera a Cenu J. Seifferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova a Proluky. Roku 1996 jej jmenovali doktorem honoris causa na univerzitě v Padově a téhož roku získal od prezidenta Václava Havla Medaili za zásluhy.

Ztracená ulička, 1948
Hovory lidí, 1956
Skřivánci na niti, 1959
Perlička na dně, 1963
Pábitelé, 1964
Ostře sledované vlaky, 1964 (recenze a ukázky)
Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965
Kopretina, 1965
Automat Svět, 1966
Bohumil Hrabal uvádí..., 1967
Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967
Morytáty a legendy, 1968
Domácí úkoly,1970
Poupata, 1970
Něžný barbar, 1973
Městečko u vody (trilogie)
Postřižiny, 1976
Krasosmutnění, 1979
Harlekýnovy milióny, 1981
Bambino di Praga, 1978
Městečko, kde se zastavil čas, 1978
Každý den zázrak, 1979
Slavnosti sněženek, 1978
Obsluhoval jsem anglického krále, 1980
Příliš hlučná samota, 1980
Kluby poezie, 1981
Něžný barbar, 1981 (v Čechách až 1991)
Domácí úkoly z pilnosti, 1982
Listování ve stínech grafických listů, 1983
Domácí úkoly z poetiky, 1984
Vita nuova, 1986 (tetralogie)
Život bez smokingu, 1986
Proluky, 1987 (v Čechách až 1991)
Svatby v domě, 1987 (v Čechách až 1991)
Chcete vidět zlatou Prahu?, 1989
Kličky na kapesníku, 1989
Můj svět,1989
Tři novely, 1989
Dopisy Dubence (tetralogie)
Barvotisky, 1990
Krásná Poldi, 1990
Listopadový uragán, 1990
Schizofrenické evangelium, 1990
Kouzelná flétna
Ponorné říčky, 1991
Růžový kavalír, 1991
Aurora na mělčině, 1992
Večerníčky pro Cassia, 1993
Texty, 1994
(skrýt)

Veřejné vzkazy

Poslat osobní, neveřejný dopis | Co to je?

♥ 28. března 1914, Brno, Rakousko-Uhersko
† 3. února 1997, Praha, Česká republika

Profil založen: 23.6.2012
Správce: Petr Kašpárek